A co ten můj Matýsek?

Matýsek je druhorozený chlapeček. Je to takový maminčin mazlíček, prostě taková citlivá dušička. Někdy si bere všecho až moc k srdíčku. Připomíná mi mě....
Malý technik 8-), na všechno se tááák dlouze zadívá a pak zkoumá, kde to ono má kola: " A mami, dívej, jak se to kolo točí. A ták se otvírají dvířka." 8-))
Matýska rozhodně, když se mu něco nelíbí, nejde přeslechnout, ozve se pištění a vím, že se něco děje 8-D
Je hodně tulivý a v poslední době i žárlivý na svou malou sestřičku.... Ale snažím se mu dávat často najevo, že i on má tady své nenahraditelné místo.
Když se na mě zadívá těmi svými tmavými očičky s dlouhými černými řasami, tak se mi ho chce spusinkovat od hlavy až k patě.
Malý pomocníček, co mi rád pomáhá v kuchyni a všechno zvědavě obhlíží a chce vidět, jak se to vaří a peče....rád krájí mrkvičku do polévky, rád peče bábovku a pak ji s nesmírnou chutí sní...
Malý pečovatel o Aninku dohromady s Ajinkou...
Prostě Matýsek, chlapeček s velkým srdíčkem....8-)))

Skákání v kalužích

Byl pátek a já chtěla jít s dětmi odpoledne ven, vypadalo to, že bude krásně, ale odpoledne se strhla bouře a pokropila vydatným prudkým děštěm přírodu, která to i docela potřebovala.
Napít se po tom horku...
Nevěděla jsem, jestli půjdeme ven, ale nakonec déšť ustal a vysvitlo slunce. Děti si obuly gumáky a vytáhli jsme jim kola a běhaly po dvorku nebo jezdily na kolách.
Asi na tom není nic moc zvláštního. Ale pro mě je...
A to v tom, že jsem udělala pokrok a už mi nevadí jejich pošpiněné oblečení v důsledku skákání v kalužích. Prostě už přestávám být tím pedantem....8-)) a dopřávám jim ty dětské radosti bez zbytečných řečí.....
Mch, kdybyjste viděli Matýska, měl bláto až v uších a vůbec mu to nevadilo, když ono se v těch kalužích tak krásně skotačí - hop, čvacht, hop, čvacht 8-D
A o tom to je 8-)))

Má malá Ája....8-))))

Co se mi vybaví, když si ji představím. Její vlásky, které zdobí desítky oříškové hnědých malých prstýnků, očička v barvě studánky, které hrají snad všemi malými čertíky, co do nich naskákaly a pusinka, kterou zdobí malinové rtíky a zoubky jako perličky, i když některé už chybí a jiné zase rostou....
Má malá Ája, to je čertíček s velkým srdíčkem, beránčí tvrdohlavou hlavičkou a vesměs neotřelými nápady.
Narodila se mi poměrně brzo. Je to má prvorozenná holčička.....která zažila nejistou mámu, která nedávala na svou mateřskou intuici, ale na rady druhých a teď ji to mrzí....
Nebudu tady ale vylévat svou číší smutku a pochyb o samé podstatě svého mateřství.
Má malá Ája, švidrající očička, plná lásky ke své sestřičce a brátříčkovi, k mámě a tátovi....hlavně, když po něm něco chce...8-)))
Má malá Ája plná lásky k přírodě, ke kamínkům, zvířátkům a rostlinkám. Malá kreslířka.....
Holčička, která žije ve svém světe a někdy nedokáže pochopit ten, co je tady.... a pak má výbuchy hněvu na všechno a na všechny.... to je má malá Ája - má nádherná holčička, hlavně moje holčička a tátova, bráškova a sestřičková 8-DD

Jak jsem se k tomu dostala.....

Co je to rodinné štěstí?
Pro každého asi něco jiného.... Ale pro mě je to pohodový život plný lásky dětí, jejich naplněných snů a samozřejmě ještě lásky manželské.

K tomu, abych si psala blog jsem došla tak, že ho píše i má kamarádka a i jiné pipušky. Ale to není hlavní důvod. Je to i proto, že je to vlastě takový deník života jednoho člověka a jedné rodinky.

Chci psát zde své pocity, postoje a prožité okamžiky štěstí se svými dětmi. Chci to psát proto, abych mohla jednou, co číst a vzpomínat, třeba v dlouhým podzimních večerech.

Nevím, asi se bojím se ještě otevřít - má svůj vnitřní blog 8-)

Jsem někdo, kdo dlouho hledal sám sebe a ještě se někdy nenacházím.... Celý svůj dosavadní život zatím zjišťuju, kdo jsem............a kdo tedy jsem?

Jsem hlavně máma třech nádherných dětí a žena jednoho nádherného manžela, který mi teď sladce chrupká v ložnici 8-D....

Tak a tím asi začnu...
Budu sem vkládat mé příspěvky a pocity z toho nádherného rodinného života...