neděle 10. července 2011

Babička

Jsou skoro 2. hodiny ráno. SEdím tady u notebooku a píšu. Před chvílí jsem ještě žehlila a přitom jsem sledovala film "BAbička."

Viděla jsem v té filmové babičce i kousky mé vlastní babičky, která tu bohužel už není.
Viděla jsem prostotu, skromnost, pokoru, vděk za každodenní chléb, radost z rozkvetlé kytičky.

A viděla jsem samu sebe zabívající se kolikrát malichernostmi.

A vidím taky skoro vedle sebe tři krásné zdravé děti a jednoho muže s dobrým srdcem.

Vidím chléb v chlebníku, teplou čistou postel, vyžehlené pleny a prádlo, které provonělo byt a děkuju Bohu z celého srdce za to všechno.

Uvědomuju si ty dary, které tu nemusely být a jsem vděčná za ně.

Jsem vděčná za svou rodinu, přátele.
Jsem vděčná za všechno, co jsem zažila...za to dobré i za to zlé...posunuje mě to dál ve svém poznání, učí mě to novým věcem, cítím zodpovědnost nejen za sebe a svoje činy, ale hlavně za naše děti.

Cítím život pulsující v mých žilách, vnímám každý svůj nádech a uvědomuju si více syrovost života v jeho pravé podobě.

"Babička" - dílo Boženy Němcové, které dává poznání a uvědomnění si toto, co je v životě podstatné.

A já děkuju Bohu, že jsem měla vyjímečnou babičku, kterou jsem milovala a miluju dodnes celým svým srdcem.

BAbičko, budu na Tebe vzpomínat do konce života, tys nezemřela, TY žiješ v nás, v našich srdcích a dokať my budeme dýchat, tak Ty tu budeš stále s námi.

Vzpomínám i na dědu, jeho fajfku v puse a jeho vyprávění o dobách dávno minulých.

Jdu to ještě dodělat, mám v koši ještě malou kupku prádla. Jsou přesně dvě ráno...11. 7. 2011.

Všední den, pro mě však další krásný den, plný dětských úsměvů, radostí, bolestí a každý, ať všední den je vyjímečný, nikdy se nebude totiž opakovat...

neděle 3. července 2011

Děti a houpačka






Dneska donesl tatínek z garáže dětskou plastovou zelenou houpačku pro Aninku. :)
Jenže houpačka lákaly k pohoupání i ty větší.... ;-)

A pak vnikl boj o místa, křik, hluk a i menší bitky....jak je tu zvykem.
Prostě si děti trénují sociální vztahy...no. :D.

RAdost měly všechny tři z něčeho malého, co navozuje dětské úsměvy na tvářích.

Mějme i my proto radost i z maličkostí.:)