Moje Aninka, to malé batolící se miminko vlastně kojenec :-D

Ráno se rozzáří kukadla v posteli, pusa do široka otevřená a veselá holčička je vzhůru ...:-D
Když na ni pomyslím, tak se mi úsměv na tváři vytvoří ani nevím jak....:-)
Je to malé torpédo, je všude a nikde...........to, co není přivázané lítá vzduchem.......
Umí se pěkně rozčertit, když se jí něco nelíbí..........vidím v ní v něčem Matýska, bouchá ve vzteku tím, co má po ruce.
V očičkách má malé zvědavé čertíčky jako Ajinka, i když ne až tak úplně stejné............umí být i klidná a je to malá přítula..........další mazlinka jako Ajinka, i když ta se mazlí jenom když chce:-D........Aninka je spíš mazel jako Matýsek...:-D
A ráno, když najde v posteli spícího Matýska, tak si z něj událá průlezku.........a začne jej přelézat....za chvíli se ozve Matýskovo polospího - káravé : "Any, nech toho." :-D
A pak se už kočkují v posteli..........a když je v posteli ještě i Ája, tak je veselo trojnásob.......a škoda, že postel nemáme hodně velkou, chybí nám v ní ještě ten tatínek.
Takže Any je vlastně jaká???
No, svojská. Jako mi všichni....Je to kombinace Aji i Matýska a mě a tatínka, ale hlavně je to malé rozzářené sluníčko, které rozdává krásnou energii na všechny strany...

My a naše nemoci :-(

Taky nás to trápí - s nadcházejícím podzimem přichází i oslabení organismu jakoby se tělo připravovalo na zimní spánek a nebrání se tolika bacilům z vnějšího světa.
Ale u nás už je to od srpna, kdy by to relativně ještě mělo být všechno v pořádku.

Ajinka a její věčný kašel a odřená pusa - kašel už trvá bezmála 2 měsíce. Hledali jsme různé příčiny, ale nakonec to přisuzuju psychosomatickému původu.
Nevím, co ji trápí. .....škola?, sestřička?, nebo si připadá odstrčená?....
tatínek říká, že odírání pusy je spíš zlozvyk......no, upřímně nevím.......spíš mi přijde, že to dělá více, když je něco v nepořádku.
Když je doma, tak má pusu docela zahojenou, ale po příchodu ze školy ji má odřenou skoro do živého....
Nevím už si rady a nevím ani kde radu hledat. Snad to vyřeší čas, láskyplný přístup....

Matýsek a jeho ekzém.........teď je to v podstatě o hodně lepší. Ekzém je nemoc vnitřku - říká se, že játra ekzematika nedokážou tak dokonale filtrovat nečistoty s prostředí a tak se ta nedostatečná funkce projevuje ve formě ekzému na povrchu těla.
Nejdřív jsem tomu nevěřila a mazali jsme ekzém vším možným....ano, krém pomůže, ale jen na oko. Na nějaký čas potlačí projevy, ale nevyléčí příčinu.........
Teď dáváme Matýskovi čistý bio konopný olej každý den jednu polevkovou lžíci a ekzém se téměř ztratil....akorát při oslabení organismu vylézá zase navenek nebo při stresových situacích...


A Aninka - ta je zatím v pořádku a nic nás netrápí...

A já nebo milovaný tatínek...........se držíme..........no, uvidíme jakou máme imunitu v období chřipek.........
:-?

Radosti běžného života :-)

Je to už dlouho, co jsem už nepsala do svého blogu. Stalo se toho hodně, určitě dost příběhů či postřehů k napsání....:-) ale ty doplním příště...:)
O čem chci psát dneska - o tom, jak krásný každý obyčejný den může být. Stačí dětský úsměv, laskavá slova a dušička je rázem pohlazená.......... děti jsou čistými dušemi, které nám vnáší do života křišťálové světlo a prosvěcují šedý den, který se může rázem stát průzračným.....
Radosti ale najdeme ve svitu slunce nebo jeho západu, v malé krásně rozkvetlé květince v trávě.
Někdy se jen víc musíme snažit, aby to z nás prýštilo napovrch. Ale ono to je v každém z nás ta radost, jen někdy zahrabaná pod kupou starostí a obah z něčeho, co nám není zrovna příjemné....
Ale .......... důležitost všedního dne je v dobrém slovu pro druhého a v milém skutku nebo v pohlazení někoho blízkého........každý si to hledejme....... a dobrým skutkem pro druhého se i v nás rozehřeje ohýnek radosti z " běžného, všedního " života......:-)))