Neděle

Neděle byla koncem září,
nevěřils ani kalendáři,
jak krásně bylo nad Prahou.
Rodinka jde a mraky plynou,
děti se honí s pavučinou,
která jim létá nad hlavou. :-))

Krásná dnešní neděle - dobrý oběd, voňavé prádlo a "babí" léto.

Krásnou neděli všem... :-).

Babička

Jsou skoro 2. hodiny ráno. SEdím tady u notebooku a píšu. Před chvílí jsem ještě žehlila a přitom jsem sledovala film "BAbička."

Viděla jsem v té filmové babičce i kousky mé vlastní babičky, která tu bohužel už není.
Viděla jsem prostotu, skromnost, pokoru, vděk za každodenní chléb, radost z rozkvetlé kytičky.

A viděla jsem samu sebe zabívající se kolikrát malichernostmi.

A vidím taky skoro vedle sebe tři krásné zdravé děti a jednoho muže s dobrým srdcem.

Vidím chléb v chlebníku, teplou čistou postel, vyžehlené pleny a prádlo, které provonělo byt a děkuju Bohu z celého srdce za to všechno.

Uvědomuju si ty dary, které tu nemusely být a jsem vděčná za ně.

Jsem vděčná za svou rodinu, přátele.
Jsem vděčná za všechno, co jsem zažila...za to dobré i za to zlé...posunuje mě to dál ve svém poznání, učí mě to novým věcem, cítím zodpovědnost nejen za sebe a svoje činy, ale hlavně za naše děti.

Cítím život pulsující v mých žilách, vnímám každý svůj nádech a uvědomuju si více syrovost života v jeho pravé podobě.

"Babička" - dílo Boženy Němcové, které dává poznání a uvědomnění si toto, co je v životě podstatné.

A já děkuju Bohu, že jsem měla vyjímečnou babičku, kterou jsem milovala a miluju dodnes celým svým srdcem.

BAbičko, budu na Tebe vzpomínat do konce života, tys nezemřela, TY žiješ v nás, v našich srdcích a dokať my budeme dýchat, tak Ty tu budeš stále s námi.

Vzpomínám i na dědu, jeho fajfku v puse a jeho vyprávění o dobách dávno minulých.

Jdu to ještě dodělat, mám v koši ještě malou kupku prádla. Jsou přesně dvě ráno...11. 7. 2011.

Všední den, pro mě však další krásný den, plný dětských úsměvů, radostí, bolestí a každý, ať všední den je vyjímečný, nikdy se nebude totiž opakovat...

Děti a houpačka

Dneska donesl tatínek z garáže dětskou plastovou zelenou houpačku pro Aninku. :)
Jenže houpačka lákaly k pohoupání i ty větší.... ;-)

A pak vnikl boj o místa, křik, hluk a i menší bitky....jak je tu zvykem.
Prostě si děti trénují sociální vztahy...no. :D.

RAdost měly všechny tři z něčeho malého, co navozuje dětské úsměvy na tvářích.

Mějme i my proto radost i z maličkostí.:)

Vánoce se blíží....

Už jsem po dlouhé době zase tu, abych shrnula události posledních týdnů...

Vánoce jsou už za týden, ulice přikryla sněhová peřina, ve měste jsou vánoční trhy a my jsme doma.... :-N.

Řádí u nás nemoci, jedna za druhou postihují každého z dětí. Doma nestíháme nic...
Kdybychom neměli babičky, zřejmě bychom byli i bez cukroví.
Ale nebude to takové smutné, jak se zdá. :)

Děti už se pomalu vyhrabávají z nemocí.... doufám, že nechytneme nějakou další ...
A o víkendu si alespoň napečeme vanilkové rohlíčky, náš tatínek jde opět do práce, ale odpoledne bude už doma a budeme všechno tvořit spolu s jeho pomocí, protože někdo musí zaměstnat nejmladšího člena rodiny - Aninku... je to teď malý loupežník, rychlý a velice neposedný... a dává mámě docela zabrat.

Musím se přiznat, že už po měsíci, kdy jsem neustále doma či chodím po doktorech, nemám moc náladu, převažuje mírná "depka" :-N.
Jsem už chvílemi nepříjemná na děti, už se i jen tak rozbrečím pod tlakem každodenních starostí... připadám si jako blázen...

Ne, nechci se litovat, to by bylo slabošské, postavím se tomu jako každý den a budu vědět, že bude zase líp.

Před námi jsou nejhezčí svátky v roce, svátky kdy se našim malým ratolestem rozzáří očička kouzlem Vánoc a netrpělivého očekávání, co najdou pod stromečkem :)

Těším se na to a těším se na obdarování ostatních lidí v rodině. Nemám ani radost z toho, co dostanu já, ale z toho, že udělám radost ostatním...

Budu končit, jsem mizerný pisálek blogů... :-N.

Dneska převažuje smutno.... a špatný pocit z něčeho, co mi nešlo nebo jsem mohla udělat lépe... z

Tož tak.

Moje Aninka, to malé batolící se miminko vlastně kojenec :-D

Ráno se rozzáří kukadla v posteli, pusa do široka otevřená a veselá holčička je vzhůru ...:-D
Když na ni pomyslím, tak se mi úsměv na tváři vytvoří ani nevím jak....:-)
Je to malé torpédo, je všude a nikde...........to, co není přivázané lítá vzduchem.......
Umí se pěkně rozčertit, když se jí něco nelíbí..........vidím v ní v něčem Matýska, bouchá ve vzteku tím, co má po ruce.
V očičkách má malé zvědavé čertíčky jako Ajinka, i když ne až tak úplně stejné............umí být i klidná a je to malá přítula..........další mazlinka jako Ajinka, i když ta se mazlí jenom když chce:-D........Aninka je spíš mazel jako Matýsek...:-D
A ráno, když najde v posteli spícího Matýska, tak si z něj událá průlezku.........a začne jej přelézat....za chvíli se ozve Matýskovo polospího - káravé : "Any, nech toho." :-D
A pak se už kočkují v posteli..........a když je v posteli ještě i Ája, tak je veselo trojnásob.......a škoda, že postel nemáme hodně velkou, chybí nám v ní ještě ten tatínek.
Takže Any je vlastně jaká???
No, svojská. Jako mi všichni....Je to kombinace Aji i Matýska a mě a tatínka, ale hlavně je to malé rozzářené sluníčko, které rozdává krásnou energii na všechny strany...

My a naše nemoci :-(

Taky nás to trápí - s nadcházejícím podzimem přichází i oslabení organismu jakoby se tělo připravovalo na zimní spánek a nebrání se tolika bacilům z vnějšího světa.
Ale u nás už je to od srpna, kdy by to relativně ještě mělo být všechno v pořádku.

Ajinka a její věčný kašel a odřená pusa - kašel už trvá bezmála 2 měsíce. Hledali jsme různé příčiny, ale nakonec to přisuzuju psychosomatickému původu.
Nevím, co ji trápí. .....škola?, sestřička?, nebo si připadá odstrčená?....
tatínek říká, že odírání pusy je spíš zlozvyk......no, upřímně nevím.......spíš mi přijde, že to dělá více, když je něco v nepořádku.
Když je doma, tak má pusu docela zahojenou, ale po příchodu ze školy ji má odřenou skoro do živého....
Nevím už si rady a nevím ani kde radu hledat. Snad to vyřeší čas, láskyplný přístup....

Matýsek a jeho ekzém.........teď je to v podstatě o hodně lepší. Ekzém je nemoc vnitřku - říká se, že játra ekzematika nedokážou tak dokonale filtrovat nečistoty s prostředí a tak se ta nedostatečná funkce projevuje ve formě ekzému na povrchu těla.
Nejdřív jsem tomu nevěřila a mazali jsme ekzém vším možným....ano, krém pomůže, ale jen na oko. Na nějaký čas potlačí projevy, ale nevyléčí příčinu.........
Teď dáváme Matýskovi čistý bio konopný olej každý den jednu polevkovou lžíci a ekzém se téměř ztratil....akorát při oslabení organismu vylézá zase navenek nebo při stresových situacích...


A Aninka - ta je zatím v pořádku a nic nás netrápí...

A já nebo milovaný tatínek...........se držíme..........no, uvidíme jakou máme imunitu v období chřipek.........
:-?

Radosti běžného života :-)

Je to už dlouho, co jsem už nepsala do svého blogu. Stalo se toho hodně, určitě dost příběhů či postřehů k napsání....:-) ale ty doplním příště...:)
O čem chci psát dneska - o tom, jak krásný každý obyčejný den může být. Stačí dětský úsměv, laskavá slova a dušička je rázem pohlazená.......... děti jsou čistými dušemi, které nám vnáší do života křišťálové světlo a prosvěcují šedý den, který se může rázem stát průzračným.....
Radosti ale najdeme ve svitu slunce nebo jeho západu, v malé krásně rozkvetlé květince v trávě.
Někdy se jen víc musíme snažit, aby to z nás prýštilo napovrch. Ale ono to je v každém z nás ta radost, jen někdy zahrabaná pod kupou starostí a obah z něčeho, co nám není zrovna příjemné....
Ale .......... důležitost všedního dne je v dobrém slovu pro druhého a v milém skutku nebo v pohlazení někoho blízkého........každý si to hledejme....... a dobrým skutkem pro druhého se i v nás rozehřeje ohýnek radosti z " běžného, všedního " života......:-)))