Vánoce se blíží....

Už jsem po dlouhé době zase tu, abych shrnula události posledních týdnů...

Vánoce jsou už za týden, ulice přikryla sněhová peřina, ve měste jsou vánoční trhy a my jsme doma.... :-N.

Řádí u nás nemoci, jedna za druhou postihují každého z dětí. Doma nestíháme nic...
Kdybychom neměli babičky, zřejmě bychom byli i bez cukroví.
Ale nebude to takové smutné, jak se zdá. :)

Děti už se pomalu vyhrabávají z nemocí.... doufám, že nechytneme nějakou další ...
A o víkendu si alespoň napečeme vanilkové rohlíčky, náš tatínek jde opět do práce, ale odpoledne bude už doma a budeme všechno tvořit spolu s jeho pomocí, protože někdo musí zaměstnat nejmladšího člena rodiny - Aninku... je to teď malý loupežník, rychlý a velice neposedný... a dává mámě docela zabrat.

Musím se přiznat, že už po měsíci, kdy jsem neustále doma či chodím po doktorech, nemám moc náladu, převažuje mírná "depka" :-N.
Jsem už chvílemi nepříjemná na děti, už se i jen tak rozbrečím pod tlakem každodenních starostí... připadám si jako blázen...

Ne, nechci se litovat, to by bylo slabošské, postavím se tomu jako každý den a budu vědět, že bude zase líp.

Před námi jsou nejhezčí svátky v roce, svátky kdy se našim malým ratolestem rozzáří očička kouzlem Vánoc a netrpělivého očekávání, co najdou pod stromečkem :)

Těším se na to a těším se na obdarování ostatních lidí v rodině. Nemám ani radost z toho, co dostanu já, ale z toho, že udělám radost ostatním...

Budu končit, jsem mizerný pisálek blogů... :-N.

Dneska převažuje smutno.... a špatný pocit z něčeho, co mi nešlo nebo jsem mohla udělat lépe... z

Tož tak.

Moje Aninka, to malé batolící se miminko vlastně kojenec :-D

Ráno se rozzáří kukadla v posteli, pusa do široka otevřená a veselá holčička je vzhůru ...:-D
Když na ni pomyslím, tak se mi úsměv na tváři vytvoří ani nevím jak....:-)
Je to malé torpédo, je všude a nikde...........to, co není přivázané lítá vzduchem.......
Umí se pěkně rozčertit, když se jí něco nelíbí..........vidím v ní v něčem Matýska, bouchá ve vzteku tím, co má po ruce.
V očičkách má malé zvědavé čertíčky jako Ajinka, i když ne až tak úplně stejné............umí být i klidná a je to malá přítula..........další mazlinka jako Ajinka, i když ta se mazlí jenom když chce:-D........Aninka je spíš mazel jako Matýsek...:-D
A ráno, když najde v posteli spícího Matýska, tak si z něj událá průlezku.........a začne jej přelézat....za chvíli se ozve Matýskovo polospího - káravé : "Any, nech toho." :-D
A pak se už kočkují v posteli..........a když je v posteli ještě i Ája, tak je veselo trojnásob.......a škoda, že postel nemáme hodně velkou, chybí nám v ní ještě ten tatínek.
Takže Any je vlastně jaká???
No, svojská. Jako mi všichni....Je to kombinace Aji i Matýska a mě a tatínka, ale hlavně je to malé rozzářené sluníčko, které rozdává krásnou energii na všechny strany...

My a naše nemoci :-(

Taky nás to trápí - s nadcházejícím podzimem přichází i oslabení organismu jakoby se tělo připravovalo na zimní spánek a nebrání se tolika bacilům z vnějšího světa.
Ale u nás už je to od srpna, kdy by to relativně ještě mělo být všechno v pořádku.

Ajinka a její věčný kašel a odřená pusa - kašel už trvá bezmála 2 měsíce. Hledali jsme různé příčiny, ale nakonec to přisuzuju psychosomatickému původu.
Nevím, co ji trápí. .....škola?, sestřička?, nebo si připadá odstrčená?....
tatínek říká, že odírání pusy je spíš zlozvyk......no, upřímně nevím.......spíš mi přijde, že to dělá více, když je něco v nepořádku.
Když je doma, tak má pusu docela zahojenou, ale po příchodu ze školy ji má odřenou skoro do živého....
Nevím už si rady a nevím ani kde radu hledat. Snad to vyřeší čas, láskyplný přístup....

Matýsek a jeho ekzém.........teď je to v podstatě o hodně lepší. Ekzém je nemoc vnitřku - říká se, že játra ekzematika nedokážou tak dokonale filtrovat nečistoty s prostředí a tak se ta nedostatečná funkce projevuje ve formě ekzému na povrchu těla.
Nejdřív jsem tomu nevěřila a mazali jsme ekzém vším možným....ano, krém pomůže, ale jen na oko. Na nějaký čas potlačí projevy, ale nevyléčí příčinu.........
Teď dáváme Matýskovi čistý bio konopný olej každý den jednu polevkovou lžíci a ekzém se téměř ztratil....akorát při oslabení organismu vylézá zase navenek nebo při stresových situacích...


A Aninka - ta je zatím v pořádku a nic nás netrápí...

A já nebo milovaný tatínek...........se držíme..........no, uvidíme jakou máme imunitu v období chřipek.........
:-?

Radosti běžného života :-)

Je to už dlouho, co jsem už nepsala do svého blogu. Stalo se toho hodně, určitě dost příběhů či postřehů k napsání....:-) ale ty doplním příště...:)
O čem chci psát dneska - o tom, jak krásný každý obyčejný den může být. Stačí dětský úsměv, laskavá slova a dušička je rázem pohlazená.......... děti jsou čistými dušemi, které nám vnáší do života křišťálové světlo a prosvěcují šedý den, který se může rázem stát průzračným.....
Radosti ale najdeme ve svitu slunce nebo jeho západu, v malé krásně rozkvetlé květince v trávě.
Někdy se jen víc musíme snažit, aby to z nás prýštilo napovrch. Ale ono to je v každém z nás ta radost, jen někdy zahrabaná pod kupou starostí a obah z něčeho, co nám není zrovna příjemné....
Ale .......... důležitost všedního dne je v dobrém slovu pro druhého a v milém skutku nebo v pohlazení někoho blízkého........každý si to hledejme....... a dobrým skutkem pro druhého se i v nás rozehřeje ohýnek radosti z " běžného, všedního " života......:-)))

A co ten můj Matýsek?

Matýsek je druhorozený chlapeček. Je to takový maminčin mazlíček, prostě taková citlivá dušička. Někdy si bere všecho až moc k srdíčku. Připomíná mi mě....
Malý technik 8-), na všechno se tááák dlouze zadívá a pak zkoumá, kde to ono má kola: " A mami, dívej, jak se to kolo točí. A ták se otvírají dvířka." 8-))
Matýska rozhodně, když se mu něco nelíbí, nejde přeslechnout, ozve se pištění a vím, že se něco děje 8-D
Je hodně tulivý a v poslední době i žárlivý na svou malou sestřičku.... Ale snažím se mu dávat často najevo, že i on má tady své nenahraditelné místo.
Když se na mě zadívá těmi svými tmavými očičky s dlouhými černými řasami, tak se mi ho chce spusinkovat od hlavy až k patě.
Malý pomocníček, co mi rád pomáhá v kuchyni a všechno zvědavě obhlíží a chce vidět, jak se to vaří a peče....rád krájí mrkvičku do polévky, rád peče bábovku a pak ji s nesmírnou chutí sní...
Malý pečovatel o Aninku dohromady s Ajinkou...
Prostě Matýsek, chlapeček s velkým srdíčkem....8-)))

Skákání v kalužích

Byl pátek a já chtěla jít s dětmi odpoledne ven, vypadalo to, že bude krásně, ale odpoledne se strhla bouře a pokropila vydatným prudkým děštěm přírodu, která to i docela potřebovala.
Napít se po tom horku...
Nevěděla jsem, jestli půjdeme ven, ale nakonec déšť ustal a vysvitlo slunce. Děti si obuly gumáky a vytáhli jsme jim kola a běhaly po dvorku nebo jezdily na kolách.
Asi na tom není nic moc zvláštního. Ale pro mě je...
A to v tom, že jsem udělala pokrok a už mi nevadí jejich pošpiněné oblečení v důsledku skákání v kalužích. Prostě už přestávám být tím pedantem....8-)) a dopřávám jim ty dětské radosti bez zbytečných řečí.....
Mch, kdybyjste viděli Matýska, měl bláto až v uších a vůbec mu to nevadilo, když ono se v těch kalužích tak krásně skotačí - hop, čvacht, hop, čvacht 8-D
A o tom to je 8-)))

Má malá Ája....8-))))

Co se mi vybaví, když si ji představím. Její vlásky, které zdobí desítky oříškové hnědých malých prstýnků, očička v barvě studánky, které hrají snad všemi malými čertíky, co do nich naskákaly a pusinka, kterou zdobí malinové rtíky a zoubky jako perličky, i když některé už chybí a jiné zase rostou....
Má malá Ája, to je čertíček s velkým srdíčkem, beránčí tvrdohlavou hlavičkou a vesměs neotřelými nápady.
Narodila se mi poměrně brzo. Je to má prvorozenná holčička.....která zažila nejistou mámu, která nedávala na svou mateřskou intuici, ale na rady druhých a teď ji to mrzí....
Nebudu tady ale vylévat svou číší smutku a pochyb o samé podstatě svého mateřství.
Má malá Ája, švidrající očička, plná lásky ke své sestřičce a brátříčkovi, k mámě a tátovi....hlavně, když po něm něco chce...8-)))
Má malá Ája plná lásky k přírodě, ke kamínkům, zvířátkům a rostlinkám. Malá kreslířka.....
Holčička, která žije ve svém světe a někdy nedokáže pochopit ten, co je tady.... a pak má výbuchy hněvu na všechno a na všechny.... to je má malá Ája - má nádherná holčička, hlavně moje holčička a tátova, bráškova a sestřičková 8-DD

Jak jsem se k tomu dostala.....

Co je to rodinné štěstí?
Pro každého asi něco jiného.... Ale pro mě je to pohodový život plný lásky dětí, jejich naplněných snů a samozřejmě ještě lásky manželské.

K tomu, abych si psala blog jsem došla tak, že ho píše i má kamarádka a i jiné pipušky. Ale to není hlavní důvod. Je to i proto, že je to vlastě takový deník života jednoho člověka a jedné rodinky.

Chci psát zde své pocity, postoje a prožité okamžiky štěstí se svými dětmi. Chci to psát proto, abych mohla jednou, co číst a vzpomínat, třeba v dlouhým podzimních večerech.

Nevím, asi se bojím se ještě otevřít - má svůj vnitřní blog 8-)

Jsem někdo, kdo dlouho hledal sám sebe a ještě se někdy nenacházím.... Celý svůj dosavadní život zatím zjišťuju, kdo jsem............a kdo tedy jsem?

Jsem hlavně máma třech nádherných dětí a žena jednoho nádherného manžela, který mi teď sladce chrupká v ložnici 8-D....

Tak a tím asi začnu...
Budu sem vkládat mé příspěvky a pocity z toho nádherného rodinného života...